Čistota, umývání...

... nekonečné umývání.
 To Bonísek měla týden nekonečného umývání. Oblizovala se co chvilka, ležela a pak přišlo desetiminutové oblizování, pak zase dvacet minut ležení, po kterém následovalo další desetiminutové oblizování. Když jsem zjišťovala co by to mohlo být, bylo mi řečeno, že má asi v pusince nějakou niť nebo zabodnuté seno. Ale ona si i hodně olizovala zadek a já dostala strach aby neměla červy. Hned v pondělí jsem s ní šla k veterináři. Ten jí prohlédnul ale nic neobvyklého na ní nenašel. Jenom řekl, že by to mohli být vnější a vnitřní paraziti. Dostala injekci a kdyby to neustálo, tak se máme zastavit. Naštěstí to ustálo po třech dnech a mně se ulevilo. Zato Bonnie na mě byla naštvaná dvě hodiny. Jen co jsem jí pustila po příchodu domů, šla si zobnout sena a lehla si pod stul na kuře. Celé dvě hodiny takhle seděla, než jí to přešlo.

 

Vtipná a nezapomenutelná historka

Bonnie ala manekýn!
Tak na tuhle  historku nikdy nezapomenu a pokaždé, když si jí vybavím, totálně mě rozesměje. A já se s vámi o ní musím podělit!
To bylo jako každý víkend, čistila jsem chlupáčům klícky. Když bylo vše dočištěno, vytáhla jsem vysavač a začala vysávat. Jak tak vysávám a Bonn pobíhá kolem, najednou mi zmizne z očí. Tak se rozhlížím a co nevidím. Jak vzadu u vysavače fouká ten teplý vzduch. Tak Bonn stojí přímo předním a jak má dlouhé chlupy na hlavně tak jí to vlálo i s těma ušima, a u toho pěkně nastavená. Střídala jednu stranu s druhou. Vypadala jak manekýna, která si fouká vlasy fénem. Já se začala tak smát! A hrozně lituji toho, že jsem to nestihla natočit. To mě opravdu mrzí. Ale nevadí, snad se mi to jednou podaří, aby jste to mohli vidět taky.

Pokud  máte taky nějakou veselou historku s mazlíkem, klidně mi jí napište. Ráda si počtu :)

Včera andílek...

... dnes čert!
Včera byla Bonn mimořádně hodný králíček. Pobíhala, hrála si, vůbec nelezla kam neměla. Sestra nechala otevřené dveře na chodbu a to bylo něco nového pro Bonn. Je to jediné místo, kde je lino a když na to stoupla, rozjížděly je jí nožky. Bylo to dost srandovní, ještě jak se pokoušela běhat. Spíš se klouzala. Vypadalo to, že se jí to líbí, protože se tam pořád vracela. A možná proto, že byla včera hodná, dnes abnormálně zlobí. Pořád leze pod gauč, za skříň a vůbec nechce do klece. To se potřebuju najíst a uklidit klec morčátkům. To jsem v koupelně a nestíhám hlídat Bonn v obýváku. Lákám jí na granule, na meloun a ona za žádnou cenu tam nevleze. Teď se rozvalila u dveří a drze na mě kouká "nademnou nevyhraješ! muhahaHAHA!!!" Ano, přesně takový výraz zrovna má.

Tady fotečky z dnešního zlobení a drbání a včerejšího válení se na kachličkách.

 

 

 

Další fotečky jsou rubrice další a albumy Bonn. Je jich tam mnohem víc :)

Nestíhám, nesvačím, nestihnu to nestačím....

...promiňte Vážení, mám veliké zpoždění.
Tohle přesně vystihuje moje poslední týdny. Jak jsem měla všechno pěkně naplánované (oslavy a učení na zkoušky), tak jsem nestihla skoro nic z toho. Co dědu odvezli do nemocnice, musela jsem být s babičkou, protože ona sama se cítí špatně. Tak jsem s ní byla a hlídala ji. Jenže uhlídat mojí babičku je taky něco. Ani Bonifácka jsem nemohla mít sebou, protože ona nemá ráda chlupy doma. Co jsem se snažila se vším pomoct babičce, nestíhala jsem doma kontrolovat stav králika a ani se pořádně učit. Tak se vám omlouvám za žádnou aktivitu tady.
Králíček přežil těch 14 dní (což jsem ráda), protože posledně to nedopadlo moc dobře. Akorát klec jsem musela dát pořádně do kupy. Vyčesat její chlupy. A trošku zkrotit její chování. Co jsem tu nebyla hrozně zdivočela. Dokonce špatně zavřeli klec a ona jim ráno, když byli v práci utekla. Pokousala rohy, vyházela z poliček věci, počůrala mojí i sestřinou postel (opět). Prej to tu bylo v hrozném stavu, když taťka přišel domů. Vidím Bonnin šílený výraz, jak celý byt patří jí. Tahle zpráva mě dobře pobavila. Pak přišel druhý týden a já se učila jen tak na oko, protože babička byla k nezastavení. Pustila se do zavařování okurek. To jí ale zmohlo na tolik, že za dva dny skončila v nemocnici taky. Naštěstí nic vážného. Dnes měla přijet domů, ale pustí jí až zítra. Ještě že děda dnes aspoň konečně dorazil domů. Na to, jak jsem se těšila, že bude tento měsíc veselý, tak byl hrozně zmatkový, a hodně působil na nervy. Všechno ale skončilo dobře, i moje zkoušky dopadly dobře. Na to, jak jsem se učila. Ale co, dobrý je dobrý, hlavně že jsou. Teď už snad budou jenom ty dobré věci.

Dnes jsem měla konečně čas na ty moje bobany. Tak jsem se s nimi řádně pomazlila. 

Po cestě, jak jsme jeli s taťkou dnes, nasbíral v lese ostružiny. Vzala jsem domů mazlíkům. Morčuša nad tím ofrnili čumák, tak všechen zbytek připadl Bonn. Tak jsem jí tím ozdobila dnešní večeři.

Velké události

Šťastné události.
Tento měsíc slaví všichni tři mojí chlupáči přinesetiny a měsíciny. Morčuška, protože nevím kdy se přesně narodila, slaví místo narozenin přinesetiny. Už jsou to velké holky, slaví čtyři roky. A Bonnie zítra slaví pět měsíců. K tomu slavím v srpnu narozeniny i já, takže máme u nás spoustu oslav v jeden měsíc. :D Snad zvládnu připravit tolik oslav, tak mi držte palce. Samozřejmě fotečky z oslav morčůšek a králičandy tady přidám.

Jinak, včera jsem byla s Bonn podruhé venku. To dopadlo úspěšněji. Byly jsme na kraji pole, hopsala, občas si něco ukousla, vlastně většinu času kousala. Jen kdyby si nevybírala místa pro přepravku pokaždé na mraveništi. Musela jsem jí z ní vytřepávat mravence. Jen škoda, že jsme musely dřív domů, protože tam dál tak dvacet metrů, někdo pustil psa. Radši jsem jí sbalila a šla nebo kdyby to zjistil a rozběhl se, tak už bych to nejspíš nestihla. Bonn samozřejmě nechtěla, tak sebou zase škubala.

Fotku bohužel nemám. Vyšla jsem bez foťáku i bez telefonu. Ale tahle fotka je pořízená v sobotu. Je na mojí posteli a na posteli mám igelit. Opatření jejího soustavného loužíčkování na mojí postel. :D A další dvě, jak se mi snaží ukousnout (nebo se podepsat), dopis pro spolubydlící :D

                       

První procházka a v očích smrt!

První srpnový článek bude o první procházce Bonnie.
Včera jsme se šly s mamkou projít a já vzala i Bonnie. Zašly jsme do parčíku kde je klid a ani tam moc pejsci neběhají. Když jsme přišly, nikdo tam nebyl. Otevřela jsem Bonn přepravku a ona vyděšeně koukala. Utrhla jsem jí lísteček a po lístečku se tedy rozhodla vyjít ven. Vyplašeně se koukala kde to je. Kolem spoustu nových divných zvuků. Po chvilce začala i hopsat ale pořád se držela u přepravky. Když už se začala rozkoukávat přišlo něco naprosto děsivého (pro ni). Přecházely přes parčík dvě paní a jedna se na chvilku pozastavila a řekla "jéé králíček". Bonnie na ní vyplašeně zírala a nehla se ani o píď. Stála zmražená dokud paní nebyly z dohledu. Pak opatrně zalezla do přepravky a tak skončila procházka venku. Tak jsem jí zavřela a šly jsme se s mamkou ještě kousek projít. Dnes to možná zkusíme znova, pokud to stihnu. Chtěla jsem jet s ní k babičce na zahrádku ale vypadá to, že naši rezignují. Tak uvidím no, jsou docela špatné spoje teď o víkendu a je blbé, že jsem to babičce slíbila a já tam nedorazím.

Tady pár foteček z procházky. Možná během dneška přibude i video.

 

 

 

 

Když ona chvilku nepostojí!

Kartáčování a stříhání.

Dnešní kartáčování bylo muka. I když je to každé kartáčování, dnes jsem na to neměla náladu ani já. A přišlo mi, že se i vrtí a hopsá víc než jindy. Vůbec nechtěla stát! Taky s kartáčováním máte problémy? Nenechá na sebe hřebenem sáhnout, natož tak se vzít. To sebou škube jak šílená. Velice doufám, že jí to stářím poleví. Navíc, se jí na to její boční chmíří lepí seno a kdejaký bordel. Tak jsem vzala nůžky, že jí to ostříhám. To jsem nečekala, že poběží tříhodinový maraton stříhání. To jsem ustřihla kousek, odhopsala, skákala a když se šla najíst, ustřihla jsem další. Tak to šlo celé tři hodiny, než se mi podařilo ostříhat jí, jak jsem chtěla. Řeknu vám, že jak jsem si myslela, že vrtějící se malé děti stříhají nejhůř a že je stříhat v pozdějším čase nebudu, tak můj vrtějící, pobíhající všemi směry králík se stříhá mnohem hůř. Tolik pamlsků a granulek co snědla na úplatu si teda vůbec nezaslouží. :D To nemluvím o tom, že zase počůrala dvakrát postel a to za jediný den. Musela jsem opatřit fólie na postel, nebo bych měla víc dočůranou postel než od dítěte. Dávám par fotek ze stříhání a přidám sestříhané video, jak se dobývá do krabice s granulemi.

Tolik věcí ke stříhání mého ušáka :D

 

 

 

 

 

 

Louži střídá bobek

a bobek zase louži.
S Bonískem ta puberta mlátí na všechny strany. A jak si asi všichni rodiče říkají "už aby to naše dítko z toho vyrostlo", říkám si to i já. Jen za poslední čtyři dny mi počůrala dvakrát postel, sestře jednou, bobek kam se podívám a dokonce i sobě v kleci si počůrává peřinky a koberec. (To ještě kouše kdejakou krabici, stoly, židle a cupuje koberce). Když jsem jí to dnes hezky vyprala, rozhodla jsem se, že jí to dám až se přestane počůrávat. Kdo se s tím má furt prát?! Hlavně uvidím, jak dopadne její kobereček. Jestli bude čůrat i na něj, budu nucena jí ho vzít. Tak když bude na holém, nebude si tam čůrat. Snad. Jinak by si v tom spala. A to doufám, nechce ani ona. Máme ale i dobrou zprávu. Už nám spadlo i druhé ucho. Fotečky máme! Kamarád mi půjčil zrcadlovku a kdo jiný než Bonnie, byla první modelkou!

  Zatím malá ukázka :) později přidám další...

Jak jsem slíbila :)

↓↓↓

Druhé očkování

A v očích strach.
Druhé očkování jsme ve čtvrtek zvládly velmi dobře :) Jen byla vyděšená chuděrka. Statečně vydržela injekci a dokonce i ostříhání drápků. Pan doktor řekl, že se máme zastavit na očkování za půl roku v únoru, že je to prej lepší než po roce. Nikdo nepozná kdy u králička přestane látka účinkovat. Po cestě k lékaři jsem Bonnie slíbila návštěvu až za rok. Hold, bude návštěva o půl roku dřív. Snad se nebude zlobit :)

Povinné povinnosti

A hrozné počasí.
Dnes jsme měli s Bonnie pochůzky. Musely jsme k veterináři a ještě do zverimexu pro granulky a podestýlku. Jenže hrozně pršelo a komu se chce chodit v takovém počasí. Tak jsme čekaly na taťku aby nás vzal autem. Když přijel, jeli jsme ještě pro mamku do práce. Pak cesta mířila do zverimexu. Tam jsem si dobře popovídala s paní prodavačkou a viděla jsem úžasné malé morčíky a králičky. Ti byli úplně malincí a chlupatí. Určitě měli jen 10 týdnů. Možná i míň, protože já tak malinkou Bonn nedostala a to údajně měla 11 týdnů. Jak jsem koupila vše potřebné, jeli jsme k veterináři. Čekárna byla prázdná, takže jsme byly s Bonn hned na řadě. Smůla pro nás neměli vakcínu. Tak tam musíme zítra znova. Ale když už jsme tam byly, mamka chtěla konečně vědět, jestli je Bonn holka nebo kluk. A tak po měsíci a půl konečně víme. Naše Bonnie je holka. Ale Bonifácek jí zůstane. No, uvidíme jak zítra dopadneme, držte nám palce a pacičky.

Z dneška fotku nemám, tak je tu jedna ze dne, kdy mi pomáhala psát dopis kamarádce. :)

Pravé ucho dole

Bonnie je beránek a nejspíš i teddy.
Poslední dny jsem sledovala, že Bonn padají uši. Říkala jsem si, že je to divné Bonn beránek není. Teda aspoň jsem si to do teď myslela. Když jí včera spadlo pravé ucho tak se to více méně potvrdilo. A podle jejich dlouhých chlupů, bude nejspíš i teddy. Mám doma kříženečka. Vypadá hrozně komicky, jak jí jedno ucho trčí nahoru a druhé dolu.

Pár foteček jak mi usnula na posteli. :)

 

  

Přichází puberta

Králičí puberta a starosti navíc.
Tak dneškem, kdy mi Bonn počůrala (teď už dokonce i mně) polštář a začala bobečkovat mnohem více než obvykle, začala obávaná a nevyhnutelná králičí puberta. To teprve začne! Kousání, kdy už si i dnes začala ochutnávat stůl a krabice, které má na hraní a dokonce i knížky. To předtím nedělala. A musím poschovávat všechny káble na které se začala dnes taky sápat. Zítra bude druhá (kompletní) přestavba pokojíčku. Tak nám držte palce ať to zvládneme. :) A aby nebyli jen starosti, byli i radosti. Dnes poprvé za mnou přišla na postel se hladit. Byla jsem ráda, vždycky jsem šla já za ní a hladila jsem jí. Tak si snad už na sebe zvykáme víc. :) A taky dnes byla podruhé v pokoji s morčíky. Musela jsem jim střihnout drápky, tak jsem je pak pustila na proběhnutí s ní. Když na sebe narazili tak se jen čmuchali. Myslela jsem, že se skamarádí s Mufikem má Bonn hodně podobnou povahu. Ale moc si sebe navzájem nevšímali. Snad to přijde časem jak se budou častěji vídat. :) Teď už je pozdě a já je jdu uložit ke spánku. Dám jim novou vodu, seno a zrní ať mají večer co pokřupkávat. A jako odměnu pro morčátka za stříhání mám melounek a Bonn... ta to dostane asi za dnešní bobkování a čůrání kam nemá :D Tak vám i vašim miláčkům přejeme s morčíkama a králičandou pěkné sny :)

Morčičáci měli meloun hned v sobě :D

A naše králičanda taky :)

Teď jen spokojeně chrní...