Krátké zprávy z domova

Všechno nějak při starém....
Každý víkend se vám tu snažím vymyslet nějaký zajímavý článek, ale ono se nějak nic zajímavého neděje. Rybička se ma dobře, Bonnie taky. Hledala jsem pro ni nové granule. Protože jsem teď v Praze a v Praze je vše drahé, už si nemůžu si pro ni dovolit granule, ktere jsem ji do teď kupovala. Našla jsem přibližne stejne kvalitni a levnější, tak mám radost, že nebude muset jíst ty hrůzy, co se ve zverimexech prodávají. Jen je ještě objednat.

Opravdu nevím, co bych vám ještě pověděla, asi jen to, že vás všechny zdravíme, doufáme, že se máte dobře, užíváte víkend, protože je dnes moc hezky. xoxo Milly a spol <3

Aplikace blogger v tabletu?!

Dnešní vymoženosti mě nepřestávají překvapovat.

Takhle brouzdám po internetu, hledám jak se na tabletu přihlásit a vidím, že je na blogger i přímo aplikace na tablety. No, vyzkoušíme jí tedy.

Omlouvám se za žádnou aktivitu, jednam jsem vetšinou v Praze a dělám do školy spoustu věcí a to druhé, že tím pádem se s Bonnie moc nevídám. Byt tam stale nemáme, kde bychom mohli mít zvířátka. K tomu se stěhuju zase na intr, protože spolubydlící jde do Brna a já sama byt neutáhnu, ono by nás bylo víc, ale nikdo nemá práci, tudíž ani z čeho ho platit. S kamarádem plánujeme po vánocích nějaký byt, ale pro ty ostatní, já zůstanu na intru, ale Bonnie si na byt přenesu, na víkendy tam budu spávat. V Praze intry na víkendy prostě nefungují, nebo aspoň ty, které měli místo na ubytování.

Jestli bude aplikace hezky fungovat, budu aktivnější, když teď budu častěji doma.

Odpočívej v pokoji....

Dnes je to přesně týden, kdy jsme museli nechat uspat naše morčíky. Nemohla jsem to napsat dřív, bylo mi příliš hrozně. Byly obě nemocné. Drobkovi se udělaly po celém bříšku uzliny, byla z nich oslabená. Mufinka dostala nějaký zánět močáku, čůrala krev. Brala dva dny antibiotika a nebylo vidět žádné zlepšení. Nechali jsme je proto odejít společně, jedna bez druhé by stejně nevydržela. Umřela by steskem.

Byl to hrozný den, loučila jsem se s nimi snad půl hodiny. K doktorovi šla s nimi mamka, protože já bych to nezvládla, tam jen tak stát a koukat, jak usínají. 

U babičky na zahrádce jsme jim udělali hrobeček. Vybrali jsme jim to nejkrásnější místo, jaké snad mohly mít. Na dvorečku pod břízkou, nebudou tam samy, hopsají tam veverky a krásně zpívají ptáčci. 

Odpočívej v pokoji Mufíku a Drobku, miluju vás.

♥♥♥

Ach to trápení...

... kdy už skončí!
Čeká mě rozhodnutí a já stále nevím, co s ním, jak se rozhodnu, jestli se vůbec rozhodnu. Za poslední měsíce (a velice se omlouvám za neaktivitu), se stalo hodně věcí. Spíš jedna a to zásadní. Vzali mě na školu v Praze, z čehož mám ovšemže velkou radost. Ale nemohu si tam vzít svého Bonifácka. A to je ono, rodiče se o ní starat nechtějí a já jen doufám, že si ho bude moct vzít moje kamarádka. To opět není vůbec jisté a já teď nevím, komu jí dám. Vůbec mi to teď neulehčuje, když začala zlobit. Nevím vůbec proč? Stále počůrává klec i koberec, když je venku puštěná. Tím víc jsou rodiče na ní naštvaní a chtějí jí dát rychle pryč. Já celá špatná, nevím co s tím, ještě když jsem přes týden úplně pryč. Jen marně doufám, kdy jí to přejde a dobře to dopadne.

Tady pár foteček, které jsou těsně před jejím zlobením.

Velikonoce...

... a bohužel nic zvláštního.
Za velikonoční prázdniny se nic nedělo. Bonnie pobíhala, hrála si s novým míčkem, morčandy chroupaly seno a dobroty. Já proležela celou dobu v posteli...

Prostě nic... Tak aby to nebylo tak nudné, představím vám konečně rybku pana Bee. Koupila jsem si ho na intr, protože tam nemůžu mít Bonnie a bez zvířátek je mi tam prostě nějak smutno.
Pan Bee je velmi chytrá rybka. Je to moje první rybka a překvapilo mě, že jsou až tak chytré. Když přijdu ze školy, tak hned vítá. Kouká na mě a plave (jakoby radostí), ze strany na stranu. Když zvednu její pytlíček s jídlem, hned plave k hladině a čeká, až jí to nasypu. Za ten měsíc co jí mám už pěkně přibrala a vyrostla. Když koukám na nové rybičky stejného druhu, jak jsou malinké o proti té mojí teď. Jsem ráda, že se má dobře. Po pravdě jsem se bála první týden, že mi nepřežije. Když jsem ten začátečník, furt jsem měla strach, že něco dělám špatně, že nemám správnou teplotu a že mi umře. Naštěstí neumřela a já jsem za ní/něj ráda.

 

Jinak doufám, že jste si užili dnešní velikonoce a prázdniny zajímavěji než já.
Snad sem příště budu moct napsat něco zajímavějšího. A zároveň se omlouvám za žádnou aktivitu. Škola je vážně zlá a přípravy na závěrečné zkoušky bohužel nejsou taková legrace, jak jsem si myslela. Pokud jste na tom stejně jako já, přeji hodně štěstí a držím palce, ať tu školu a učtení dobře ZVLÁDNETE!!!

♥♥♥

S pozdravem xoxo

Milly a pacičky ☺

Opožděná oslava...

... ale oslava!
Určitě taky znáte, že když si něco plánujete, tak to vůbec nevyjde. Z plánované páteční oslavy Bonnie, byla nakonec pondělní. Dárečky se snad Bonnie líbí, už je stihna nakousnout, jen balonek asi bude trošku trvat, než přijde na to, že z něj padají dobroty. Už ho zkoušela hrabat, tak je na dobré cestě. Jestli se mi podaří stihnout uklidit byt, nechám je konečně všechny proběhnout společně. Člověk přijede na prázdniny a je tu spíš víc práce.

Pár foteček jsem vyfotila, ono je to celkem těžké vyfotit stále vrtějícího se králíka, však to znáte.

 

Bonninka má narozeniny!!

A je ze mě velká holka! :)

Dnes Bonnie slaví své PRVNÍ narozeniny! Už je to velká králičanda a já jí (bohužel na dálku), přeji všechno nejlepší k narozeninám, ať je hlavně zdravá, vesela a hodná! Hrozně jí miluju a těším se, až za ní zítra přijedu, připravím narozeninovou misku s ovocem a zeleninkou, dám jí dárečky a společně i močičandama oslavíme.

♥♥♥♥

Určitě přidám pár foteček a konečně dopíšu pár článku, které delší dobu plánuji, ale bohužel nebyl čas je napsat. Všechny vás zdravím/e i vaše chlupáčky.

xoxo

Milly a pacičky ☺

Já ty zvířátka...

... prostě miluju!
Cestou ze školy jsem šla do zverimexu koupit chlupáčkům dobrůtky. Vždycky se tam hrozně těším jak malé dítě, i když už jsem celkem stará. Jenže si nemůžu pomoct, když vejdu do obchodu se zvířátky, mně to tam prostě hrozně voní! Mamka pokaždé, když se mnou šla, říkala jak to tam hrozně smrdí. A takových je vás asi víc. Nebo se najde ještě někdo jako já? Doufám, že jo, občas si totiž připadám jak blázen. Já bych třeba takový obchůdek se zvířátky hrozně chtěla, mě by to tam bavilo. Dokonce si myslím, že bych ani nechtěla domů. Pokaždé s touhle úvahou obcházím obchod a koukám na všechny zvířátka, co jsou tam nový a čekají, až si pro ně přijde milující páníček. Dnes tam měli tři krásné malé krállíčky, hrozně roztomilé spící myšky a posledního stěžujícího papouška. A samozřejmě spoustu dalších zvířátek, kdybych je měla vyjmenovávat všechny, jsme tu do rána. Dostali hodně nového zboží, přepravky, záchodky, přenášející tašky, kterou plánuji koupit Bonnie. Mám strach aby mi z ní nevyskakovala. I nové mističky měli a jednu jsem Bonnie vybrala. Nevěděla jsem kterou, tak nakonec zvítězila barevná veselá. Chtěla jsem jí ju dát k dárečkům co dostane na narozeniny, ale bojím se, že to nevydržím a aspoň jednu věc z toho už jí dám. Furt bych jí něco dávala, ta láska je hrozná. Aspoň, že Bonnie si s dárečky hraje, morčíkům, když jsem jim kdykoliv něco koupila, tak si s tím vůbec nehráli. Asi proto, že jsou dvě a vystačí si samy. Už se na ně těším, na tom intru mi chybí. Jak přijedu domů, nechám je proběhnout všechny společně. Morčíci nejsou naučení na záchůdek, čůrají kde chtějí, tak nemůžou běhat s Bonnie po obýváku. Tak je pouštím v pokoji, kde když udělají louži na koberci, tak mi to tak nevadí. Vezmu houbičku a louže je pryč. Jen vyklízet šňůry, prodlužovačky a další cerepetičky co by mohli nakousnout, dá docela práci.
Co říkáte na mističku?

Přišlo jídlo...

... máme co jíst!
Prvního února, první únorový článek a bude docela o blbosti. Dnes přišel konečně Bonnie balíček, ve kterém měla... To jsem zmiňovala v předešlejším článku. Granule, konečně má tedy co jíst, ne že by do teď neměla. Také granulky do záchodku, ale jsou jiné, než jsme zvyklí. Jsou nějaké papírové, no zaklekla jsem se na poprvé, ale zdá se, že jí to problém nedělá. Tím lépe. A na konec? Dárečky, 7.3. slavíme první rok! Už z ní bude fakt velká holka a já doufám, že se jí ty dárečky budou líbit. Mrkvičku jsem jí dala už dnes, když tu starou už stihla zničit. Zbytek dostane až na narozeniny, snad to vydržím jí to nedat dřív.
Po rozbalení balíku jsem šla do zverimexu koupit seno, koupila jsem jim jedno obyč a druhé s příchutí mrkve. Řekla jsem si, že to vyzkoušíme a chutná jim. Po cestě z obchodu jsem se byla projít, bylo hrozně krásně a já si říkala, škoda, že nemůžu vzít Bonn. Určitě by se jí to líbilo. Musí si ještě pár měsíců počkat. Snad nebude trucovat jak posledně a podaří se mi jí navlíct na vodítko. Chjo, za deset  minut dvanáct a ona tu na mě dělá smutné oči, že chce pustit ven. Bonnie, už je pozdě, jdeme spinkat. xoxo

 

 

 

 

 

Nakupovací mánie...

 ... vystřídala uklízecí mánie.
Poté, co jsem se nakonec rozhodla do školy nejet a zůstat doma a udělat si a zařídit věci, které normálně nestíhám, nebo zapomenu. Najela jsem na stránku a objednávala Bonn granulky, když už jsem byla v tom nakupování, rozhodla jsem se jí koupit rovnou něco k narozeninám, které má příští měsíc. Bude mít rok! Nechápu, jak to tak rychle utíká. Vždyť jsem si jí kupovala teprve před dvěma měsíci! Teda aspoň mi to tak přijde. Koupila jsem jí teda ještě kuličku na pamlsky, proutěnou kuličku s rolničkou a dvě nějaké ředkvičky. Potom jsem vybírala půl hodiny, kterou podestýlku do záchodku jí vezmu. No jo, jsem hrozná. Teď si říkáte, že není nic pro morčíky. Jenže s morčíky to není lehké. Jim nic kupovat nemůžu, protože to ignorují, vše co jsem jim doposud koupila, stejně pak okoukala Bonn. I co se týče jídla jsou vybíravá. Mandarinku nechtějí, pomeranč a další dobrůtky po kterých se Bonn může utlouct. Tak jim aspoň ve zverimexu kupuju sušené ovoce a zeleninu, joo to si dají. 

Když jsem skončila nakupování, šla jsem jí poklidit. Pak jsem poklidila morčíky, hezky je vykoupala aby byli voňavoučcí a ostříhala jim konečně drápky. Boníska jsem se pak snažila vyčesat, ale žádná sláva, ani ostříhat se mi nechtěla. Nakonec jsem přišla na to, že jí jeden musí drbat a druhý stříhat, tak zůstane v klidu. Tak jí sestra stříhala a já jí stříhala přerostlé chlupy a její plandající vlasy. Už nevypadá jako velká neupravená chlupatá koule s dredama, ale jako krásný jemně plyšový králíček. Konečně jsme byly spokojené obě, já, že mám konečně upraveného králíčka, a ona, že si mohla celý den pobíhat. Teď večer se jí zpátky ani do klícky nechtělo. Nedivím se jí.

 

Jedna archivní Bonn, něco jsem hledala a narazila na ní.

Tak ráda tě vidím...

... ty můj ušáku!
Jsem tu takhle pozdě a jen na skok. Nějak nestíhám moc počítač, časově mi to nevychází, poslední dobou dělám vlasy. Jsem tu, abych napsala rychle napsala článek a šla spát, snad zítra vstanu. No...
Konečně po náročném týdnu s Bonískem. Tento týden byl pro mě psychicky vyčerpávající a proto jsem byla ráda, že mě Bonnie přivede na jiné myšlenky. Člověk s ní zapomene co se děje kolem a vnímá jen její svět, svět kde nejsou starostí a stres, jen užívání si veselí, volnost si za blbnout a proběhnout se. Dělat lumpoviny a krás ovoce přímo od pusy páničky. Ano, takovýmhle způsobem mi dnes jedla jablko. A kdyby mohla, tak sní vše co jím já. Je to můj otesánek. To mi připomíná, že jí zítra musím objednat granulky, už to má jen tak na čtrnáct dní. Mám toho tento týden taky dost na zařizování. Chtěla jsem Bonn ostříhat, ale už jsem to nestihla, musím to udělat ve čtvrtek nebo v pátek. Už to má zase dlouhé. Někdy si říkám, že nemá chlupy ale vlasy. Uvidíte na fotkách. Rostou jí tak rychle, proč tak rychle nerostou i mě. Je to moje modelka. A akrobatka, vyskakovala dnes to takových výšek, jsme se s mamkou smály. A všimla jsem si, že si stihla přes týden rozkousat už svojí mrkvičku, tak pokud mi zůstanou penízky koupím jí novou.

Chtěla jsem vám toho napsat víc, ale jak je pozdě chce se mi spát a vůbec mi to už nemyslí. Asi to dopíšu a trošku i přepíšu zítra jak dorazím na intr. Snad to stihnu. Zatím vás zdravím i za (už teď polospící) chlupáčky.

 

Přivítání nového roku

Šťastný nový rok, přejeme všem.
Máme tady nový rok 2013 a já osobně jsem velmi ráda, že ten předešlí rok konečně skončil. Byl to pro mě snad nejhorší rok doposud, stalo se v něm hodně špatných věcí, nejen mě ale i hodně lidí kolem. Proto se teď omlouvám za žádné nové příspěvky. A tak s nadšením vítám tenhle nový, který bude "věřím, že bude" pro mě (a nejen pro mě ale i pro ušáky), lepší a bude v něm plno změn. V prvé řadě, dokončím jednu školu, nastoupím na další a to se týče i ušáků, do úplně nového města. Praha nebo Olomouc? To ještě uvidím, ale určitě Bonnie bude mít novou kámošku. Moje spolubydlící má kočičku a tak jsem zvědavá, jestli spolu budou vycházet. Doufejme, že ano.

Krátký sestřih toho, co se zatím stalo do konce roku 2012.
Nic zajímavého... Krom toho, že Bonnie dostala bohatého ježíška! Dostala novou velkou klec, výbavičku do klece a novou přepravku, protože z té staré poněkud vyrostla a to v ní byla snad jen třikrát. Zdá se, že se jí líbí, občas do ní zaleze a je v ní jak v domečku. V únoru jdeme na pravidelné očkování, tak jí vyzkoušíme v terénu. Jen musím vymyslet, jak jí zateplit aby jí nebyla zima. Termo dečku jsem jí do přepravky koupila, ale myslím, že to asi nebude stačit. No, ještě domyslíme. Tak vám jdu najít pár foteček.

Bonnie rozbaluje vybavení do klícky a pak v nové klícce

 

 

 

Tady od kamarádky kočička Zoe, Bonískova budoucí kamarádka

 

S chlupáčkama papká seno a na druhé rozbaluje stromeček