Včera andílek...

... dnes čert!
Včera byla Bonn mimořádně hodný králíček. Pobíhala, hrála si, vůbec nelezla kam neměla. Sestra nechala otevřené dveře na chodbu a to bylo něco nového pro Bonn. Je to jediné místo, kde je lino a když na to stoupla, rozjížděly je jí nožky. Bylo to dost srandovní, ještě jak se pokoušela běhat. Spíš se klouzala. Vypadalo to, že se jí to líbí, protože se tam pořád vracela. A možná proto, že byla včera hodná, dnes abnormálně zlobí. Pořád leze pod gauč, za skříň a vůbec nechce do klece. To se potřebuju najíst a uklidit klec morčátkům. To jsem v koupelně a nestíhám hlídat Bonn v obýváku. Lákám jí na granule, na meloun a ona za žádnou cenu tam nevleze. Teď se rozvalila u dveří a drze na mě kouká "nademnou nevyhraješ! muhahaHAHA!!!" Ano, přesně takový výraz zrovna má.

Tady fotečky z dnešního zlobení a drbání a včerejšího válení se na kachličkách.

 

 

 

Další fotečky jsou rubrice další a albumy Bonn. Je jich tam mnohem víc :)

Nestíhám, nesvačím, nestihnu to nestačím....

...promiňte Vážení, mám veliké zpoždění.
Tohle přesně vystihuje moje poslední týdny. Jak jsem měla všechno pěkně naplánované (oslavy a učení na zkoušky), tak jsem nestihla skoro nic z toho. Co dědu odvezli do nemocnice, musela jsem být s babičkou, protože ona sama se cítí špatně. Tak jsem s ní byla a hlídala ji. Jenže uhlídat mojí babičku je taky něco. Ani Bonifácka jsem nemohla mít sebou, protože ona nemá ráda chlupy doma. Co jsem se snažila se vším pomoct babičce, nestíhala jsem doma kontrolovat stav králika a ani se pořádně učit. Tak se vám omlouvám za žádnou aktivitu tady.
Králíček přežil těch 14 dní (což jsem ráda), protože posledně to nedopadlo moc dobře. Akorát klec jsem musela dát pořádně do kupy. Vyčesat její chlupy. A trošku zkrotit její chování. Co jsem tu nebyla hrozně zdivočela. Dokonce špatně zavřeli klec a ona jim ráno, když byli v práci utekla. Pokousala rohy, vyházela z poliček věci, počůrala mojí i sestřinou postel (opět). Prej to tu bylo v hrozném stavu, když taťka přišel domů. Vidím Bonnin šílený výraz, jak celý byt patří jí. Tahle zpráva mě dobře pobavila. Pak přišel druhý týden a já se učila jen tak na oko, protože babička byla k nezastavení. Pustila se do zavařování okurek. To jí ale zmohlo na tolik, že za dva dny skončila v nemocnici taky. Naštěstí nic vážného. Dnes měla přijet domů, ale pustí jí až zítra. Ještě že děda dnes aspoň konečně dorazil domů. Na to, jak jsem se těšila, že bude tento měsíc veselý, tak byl hrozně zmatkový, a hodně působil na nervy. Všechno ale skončilo dobře, i moje zkoušky dopadly dobře. Na to, jak jsem se učila. Ale co, dobrý je dobrý, hlavně že jsou. Teď už snad budou jenom ty dobré věci.

Dnes jsem měla konečně čas na ty moje bobany. Tak jsem se s nimi řádně pomazlila. 

Po cestě, jak jsme jeli s taťkou dnes, nasbíral v lese ostružiny. Vzala jsem domů mazlíkům. Morčuša nad tím ofrnili čumák, tak všechen zbytek připadl Bonn. Tak jsem jí tím ozdobila dnešní večeři.

Velké události

Šťastné události.
Tento měsíc slaví všichni tři mojí chlupáči přinesetiny a měsíciny. Morčuška, protože nevím kdy se přesně narodila, slaví místo narozenin přinesetiny. Už jsou to velké holky, slaví čtyři roky. A Bonnie zítra slaví pět měsíců. K tomu slavím v srpnu narozeniny i já, takže máme u nás spoustu oslav v jeden měsíc. :D Snad zvládnu připravit tolik oslav, tak mi držte palce. Samozřejmě fotečky z oslav morčůšek a králičandy tady přidám.

Jinak, včera jsem byla s Bonn podruhé venku. To dopadlo úspěšněji. Byly jsme na kraji pole, hopsala, občas si něco ukousla, vlastně většinu času kousala. Jen kdyby si nevybírala místa pro přepravku pokaždé na mraveništi. Musela jsem jí z ní vytřepávat mravence. Jen škoda, že jsme musely dřív domů, protože tam dál tak dvacet metrů, někdo pustil psa. Radši jsem jí sbalila a šla nebo kdyby to zjistil a rozběhl se, tak už bych to nejspíš nestihla. Bonn samozřejmě nechtěla, tak sebou zase škubala.

Fotku bohužel nemám. Vyšla jsem bez foťáku i bez telefonu. Ale tahle fotka je pořízená v sobotu. Je na mojí posteli a na posteli mám igelit. Opatření jejího soustavného loužíčkování na mojí postel. :D A další dvě, jak se mi snaží ukousnout (nebo se podepsat), dopis pro spolubydlící :D

                       

První procházka a v očích smrt!

První srpnový článek bude o první procházce Bonnie.
Včera jsme se šly s mamkou projít a já vzala i Bonnie. Zašly jsme do parčíku kde je klid a ani tam moc pejsci neběhají. Když jsme přišly, nikdo tam nebyl. Otevřela jsem Bonn přepravku a ona vyděšeně koukala. Utrhla jsem jí lísteček a po lístečku se tedy rozhodla vyjít ven. Vyplašeně se koukala kde to je. Kolem spoustu nových divných zvuků. Po chvilce začala i hopsat ale pořád se držela u přepravky. Když už se začala rozkoukávat přišlo něco naprosto děsivého (pro ni). Přecházely přes parčík dvě paní a jedna se na chvilku pozastavila a řekla "jéé králíček". Bonnie na ní vyplašeně zírala a nehla se ani o píď. Stála zmražená dokud paní nebyly z dohledu. Pak opatrně zalezla do přepravky a tak skončila procházka venku. Tak jsem jí zavřela a šly jsme se s mamkou ještě kousek projít. Dnes to možná zkusíme znova, pokud to stihnu. Chtěla jsem jet s ní k babičce na zahrádku ale vypadá to, že naši rezignují. Tak uvidím no, jsou docela špatné spoje teď o víkendu a je blbé, že jsem to babičce slíbila a já tam nedorazím.

Tady pár foteček z procházky. Možná během dneška přibude i video.