Cestou ze školy jsem šla do zverimexu koupit chlupáčkům dobrůtky. Vždycky se tam hrozně těším jak malé dítě, i když už jsem celkem stará. Jenže si nemůžu pomoct, když vejdu do obchodu se zvířátky, mně to tam prostě hrozně voní! Mamka pokaždé, když se mnou šla, říkala jak to tam hrozně smrdí. A takových je vás asi víc. Nebo se najde ještě někdo jako já? Doufám, že jo, občas si totiž připadám jak blázen. Já bych třeba takový obchůdek se zvířátky hrozně chtěla, mě by to tam bavilo. Dokonce si myslím, že bych ani nechtěla domů. Pokaždé s touhle úvahou obcházím obchod a koukám na všechny zvířátka, co jsou tam nový a čekají, až si pro ně přijde milující páníček. Dnes tam měli tři krásné malé krállíčky, hrozně roztomilé spící myšky a posledního stěžujícího papouška. A samozřejmě spoustu dalších zvířátek, kdybych je měla vyjmenovávat všechny, jsme tu do rána. Dostali hodně nového zboží, přepravky, záchodky, přenášející tašky, kterou plánuji koupit Bonnie. Mám strach aby mi z ní nevyskakovala. I nové mističky měli a jednu jsem Bonnie vybrala. Nevěděla jsem kterou, tak nakonec zvítězila barevná veselá. Chtěla jsem jí ju dát k dárečkům co dostane na narozeniny, ale bojím se, že to nevydržím a aspoň jednu věc z toho už jí dám. Furt bych jí něco dávala, ta láska je hrozná. Aspoň, že Bonnie si s dárečky hraje, morčíkům, když jsem jim kdykoliv něco koupila, tak si s tím vůbec nehráli. Asi proto, že jsou dvě a vystačí si samy. Už se na ně těším, na tom intru mi chybí. Jak přijedu domů, nechám je proběhnout všechny společně. Morčíci nejsou naučení na záchůdek, čůrají kde chtějí, tak nemůžou běhat s Bonnie po obýváku. Tak je pouštím v pokoji, kde když udělají louži na koberci, tak mi to tak nevadí. Vezmu houbičku a louže je pryč. Jen vyklízet šňůry, prodlužovačky a další cerepetičky co by mohli nakousnout, dá docela práci.
Co říkáte na mističku?
