Když ona chvilku nepostojí!

Kartáčování a stříhání.

Dnešní kartáčování bylo muka. I když je to každé kartáčování, dnes jsem na to neměla náladu ani já. A přišlo mi, že se i vrtí a hopsá víc než jindy. Vůbec nechtěla stát! Taky s kartáčováním máte problémy? Nenechá na sebe hřebenem sáhnout, natož tak se vzít. To sebou škube jak šílená. Velice doufám, že jí to stářím poleví. Navíc, se jí na to její boční chmíří lepí seno a kdejaký bordel. Tak jsem vzala nůžky, že jí to ostříhám. To jsem nečekala, že poběží tříhodinový maraton stříhání. To jsem ustřihla kousek, odhopsala, skákala a když se šla najíst, ustřihla jsem další. Tak to šlo celé tři hodiny, než se mi podařilo ostříhat jí, jak jsem chtěla. Řeknu vám, že jak jsem si myslela, že vrtějící se malé děti stříhají nejhůř a že je stříhat v pozdějším čase nebudu, tak můj vrtějící, pobíhající všemi směry králík se stříhá mnohem hůř. Tolik pamlsků a granulek co snědla na úplatu si teda vůbec nezaslouží. :D To nemluvím o tom, že zase počůrala dvakrát postel a to za jediný den. Musela jsem opatřit fólie na postel, nebo bych měla víc dočůranou postel než od dítěte. Dávám par fotek ze stříhání a přidám sestříhané video, jak se dobývá do krabice s granulemi.

Tolik věcí ke stříhání mého ušáka :D

 

 

 

 

 

 

Louži střídá bobek

a bobek zase louži.
S Bonískem ta puberta mlátí na všechny strany. A jak si asi všichni rodiče říkají "už aby to naše dítko z toho vyrostlo", říkám si to i já. Jen za poslední čtyři dny mi počůrala dvakrát postel, sestře jednou, bobek kam se podívám a dokonce i sobě v kleci si počůrává peřinky a koberec. (To ještě kouše kdejakou krabici, stoly, židle a cupuje koberce). Když jsem jí to dnes hezky vyprala, rozhodla jsem se, že jí to dám až se přestane počůrávat. Kdo se s tím má furt prát?! Hlavně uvidím, jak dopadne její kobereček. Jestli bude čůrat i na něj, budu nucena jí ho vzít. Tak když bude na holém, nebude si tam čůrat. Snad. Jinak by si v tom spala. A to doufám, nechce ani ona. Máme ale i dobrou zprávu. Už nám spadlo i druhé ucho. Fotečky máme! Kamarád mi půjčil zrcadlovku a kdo jiný než Bonnie, byla první modelkou!

  Zatím malá ukázka :) později přidám další...

Jak jsem slíbila :)

↓↓↓

Druhé očkování

A v očích strach.
Druhé očkování jsme ve čtvrtek zvládly velmi dobře :) Jen byla vyděšená chuděrka. Statečně vydržela injekci a dokonce i ostříhání drápků. Pan doktor řekl, že se máme zastavit na očkování za půl roku v únoru, že je to prej lepší než po roce. Nikdo nepozná kdy u králička přestane látka účinkovat. Po cestě k lékaři jsem Bonnie slíbila návštěvu až za rok. Hold, bude návštěva o půl roku dřív. Snad se nebude zlobit :)

Povinné povinnosti

A hrozné počasí.
Dnes jsme měli s Bonnie pochůzky. Musely jsme k veterináři a ještě do zverimexu pro granulky a podestýlku. Jenže hrozně pršelo a komu se chce chodit v takovém počasí. Tak jsme čekaly na taťku aby nás vzal autem. Když přijel, jeli jsme ještě pro mamku do práce. Pak cesta mířila do zverimexu. Tam jsem si dobře popovídala s paní prodavačkou a viděla jsem úžasné malé morčíky a králičky. Ti byli úplně malincí a chlupatí. Určitě měli jen 10 týdnů. Možná i míň, protože já tak malinkou Bonn nedostala a to údajně měla 11 týdnů. Jak jsem koupila vše potřebné, jeli jsme k veterináři. Čekárna byla prázdná, takže jsme byly s Bonn hned na řadě. Smůla pro nás neměli vakcínu. Tak tam musíme zítra znova. Ale když už jsme tam byly, mamka chtěla konečně vědět, jestli je Bonn holka nebo kluk. A tak po měsíci a půl konečně víme. Naše Bonnie je holka. Ale Bonifácek jí zůstane. No, uvidíme jak zítra dopadneme, držte nám palce a pacičky.

Z dneška fotku nemám, tak je tu jedna ze dne, kdy mi pomáhala psát dopis kamarádce. :)

Pravé ucho dole

Bonnie je beránek a nejspíš i teddy.
Poslední dny jsem sledovala, že Bonn padají uši. Říkala jsem si, že je to divné Bonn beránek není. Teda aspoň jsem si to do teď myslela. Když jí včera spadlo pravé ucho tak se to více méně potvrdilo. A podle jejich dlouhých chlupů, bude nejspíš i teddy. Mám doma kříženečka. Vypadá hrozně komicky, jak jí jedno ucho trčí nahoru a druhé dolu.

Pár foteček jak mi usnula na posteli. :)

 

  

Přichází puberta

Králičí puberta a starosti navíc.
Tak dneškem, kdy mi Bonn počůrala (teď už dokonce i mně) polštář a začala bobečkovat mnohem více než obvykle, začala obávaná a nevyhnutelná králičí puberta. To teprve začne! Kousání, kdy už si i dnes začala ochutnávat stůl a krabice, které má na hraní a dokonce i knížky. To předtím nedělala. A musím poschovávat všechny káble na které se začala dnes taky sápat. Zítra bude druhá (kompletní) přestavba pokojíčku. Tak nám držte palce ať to zvládneme. :) A aby nebyli jen starosti, byli i radosti. Dnes poprvé za mnou přišla na postel se hladit. Byla jsem ráda, vždycky jsem šla já za ní a hladila jsem jí. Tak si snad už na sebe zvykáme víc. :) A taky dnes byla podruhé v pokoji s morčíky. Musela jsem jim střihnout drápky, tak jsem je pak pustila na proběhnutí s ní. Když na sebe narazili tak se jen čmuchali. Myslela jsem, že se skamarádí s Mufikem má Bonn hodně podobnou povahu. Ale moc si sebe navzájem nevšímali. Snad to přijde časem jak se budou častěji vídat. :) Teď už je pozdě a já je jdu uložit ke spánku. Dám jim novou vodu, seno a zrní ať mají večer co pokřupkávat. A jako odměnu pro morčátka za stříhání mám melounek a Bonn... ta to dostane asi za dnešní bobkování a čůrání kam nemá :D Tak vám i vašim miláčkům přejeme s morčíkama a králičandou pěkné sny :)

Morčičáci měli meloun hned v sobě :D

A naše králičanda taky :)

Teď jen spokojeně chrní...

Nové pokoje a hned katastrofa!

Zprovoznění dvou pokojů pro Bonn navíc.
Do teď měla Bonn možnost běhání jen u mě v pokoji. Protože už byl počůraný od morčátek tak mě další loužičky od králička neutrhly. :D Když už mi tu přestala dělat loužičky po koberci a do polštářů a naučila se na záchůdek, tak jsem si řekla, že ji pustím do obýváku a kousek kuchyně. Bylo to v pohodě, lítala jak blázen přes tři pokoje. Ale když jsem šla dělat řízky, řekla jsem mamce ať jí pohlídá. No maminečka jí špatně hlídala a  hned jí udělala na koberci loužičku. Tak byla chuděrka strčena do klece a musela počkat až dodělám řízky. To jsem si jí vzala do pokoje aby se pořádně vyběhala. Nevím, jaký mají na ní ostatní vliv. Když jsem poprosila sestru ať jí na chvilku pohlídá, hned jí udělala loužičku do postele. Netuším, jak je to možné. Asi mi jí kazí :D

Osudová procházka a strašlivá cesta domů...

Tady vám povím, jak jsem přišla k malé Bonnie.
Na králička jsem se připravovala měsíce dopředu. Věděla jsem, že ho chci jen rodiče k tomu přesvědčit. Nevěděla jsem jak jim to říci, když už mám doma dvě morčata a i když mi je kolik mi je, nemohla jsem přivést bez povolení dalšího tvorečka. Přece jenom, je to jejich byt a jak tvrdí "až budeš mít svůj vlastní byt, měj si tam jakou zvěř chceš", to mi říkají už od malička na pejska. Taťka ho mít doma nechce ani náhodou. A proto, že je králiček skoro jako pejsek, rozhodla jsem si ho pořídit. A když se mi podařilo rodiče přesvědčit, začala jsem mu připravovat klícku. Procházím často zvěrimexy a co kdybych náhodou narazila na králíčka, který by byl tzv. osudový. Nemohla bych si ho vzít. A to se mi vyplatilo, když jsem šla s moji spolubydlící na intru do zverimexu byla tam! Malá a chlupatá spolu s bráškama. Jeden měl klasické krátké chlupy a ti dva byli dvakrát tak větší díky dlouhým chlupům. A já si mezi nimi nemohla rozhodnou kterého. Věděla jsem, že chci hodně chlupatého a ti dva byli stejní. Měli i stejně umístěné fleky jen jeden je měl tmavší. Nakonec jsem si zamluvila králička s tmavšími fleky.

Po hrozitánské cestě doma o které vám ještě povím.

Den, kdy jsem vezla Bonnie domů.

Ten den byl dokonale naplánovaný. Tak dokonale, že nevyšel vůbec podle plánu a já trpěla i za Bonn.

Podle plánu: Terka (spolubydlící), měla po škole vyzvednou Bonn ze zvěrimexu a vyzvednout mě na praxi. Protože mi praxe končí o půl třetí a o půl třetí mi jede autobus, pouští mě mistrová už ve dvě. Terka jezdí stejným autobusem a končí dřív, čeká mne vždy před praxí. Proto měla vyzvednou Bonn a společně jsme měly jít na bus a jet domů.
Plán přerušen: Do praxe bylo vše jak mělo. Ale po praxi to šlo z kopce. Protože už byl konec roku a my si musíme brát zpátky věci z intru, měly jsme těžké tašky. Terce se to nechtělo tahat, tak jsme čekaly na městskou. Jenže tak tak seděl spoj na náš autobus. A jako naschvál přijel o pět minut později a aby nebylo málo, zdržel se o další čtyři minuty při cestě. Autoškola se před námi nemohla rozjet (zatracené autoškoly!!). Jak dojíždíme na nádraží, mineme se s našim autobusem. Další jel až za dvě a půl hodiny a to jsem s kraličkem nemohla čekat, a Terce nejel přestup. Vezl nás tedy autem brácha jejího přítele. Jenže nebydlíme stejně, tak mě vyhodili o město dřív a já nasedla na první autobus, který jel domů. To jsem nevěděla, že pojede přes vesnice, kde je cesta děravá. Chudák králíček ještě z auta vyjukaný drkotal v přepravce přes ty šutry a díry. Vzala jsem jí na klín a mírnila lomcování. Byla jsem naštvaná na autobus, který se zpozdil o pět minut. Když jsme se konečně dopravili po té strašné cestě domů, připravila jsem rychle klícku aby jsi mohla konečně odpočinout a vzpamatovat se z té strašné cesty. Bylo mi jí vážně líto. Po deseti minutách se rozkoukala a začala žvýkat seno. Pak i pila a mně se ulevilo, že se vzpamatovala.